Očkovanie experimentálnymi vakcínami proti COVID-19 zo sebou prináša aj mnohé riziká, ktoré sú spojené so srdcovými problémami. Mnohí športovci by o tom vedeli rozprávať svoje, iní, žiaľ, už nedokážu povedať nič.
Skutočnosť, že problém so srdcom, respektíve infarkty, môžu mať najmä aktívni športovci, sa u nás radšej spomína v súvislosti s experimentálnymi vakcínami proti koronavírusu iba okrajovo. A pri tom je to téma mimoriadne vážna. Na to, čo sa udialo s ich srdcovou činnosťou už doplatili nielen mnohí profesionálni, ale i amatérski športovci. Zaujímavé video aj so statusom zverejnil na sociálnej sieti Marián Mišún, člen kotlebovej ĽSNS.
Problémom je aj to, že športovec po vakcinácii neprerušil tréning ani činnosť
Mišúnov status sa zaoberá záhadnými kolapsami športovcov. V jednej nezávislej českej štúdii uverejnenej na stránke spoločnosti Testovací laboratoř: CARDIOLAB s.r.o. sa, podľa neho, napr. uvádza: „Vakcinace a sportovci. Budeme-li hovořit o druhé skupině – tedy o výkonnostních vytrvalostních sportovcích, častými reakcemi na vakcinaci bývají i týden trvající horečky s následnou únavou a vyřazením z tréninku. Ze skupiny cca 20 sportovců, mělo po vakcinaci sníženou výkonnost 4-5 ze zhruba dvou třetin celkově očkovaných. U většiny se stav normalizoval zhruba do 1-2 měsíců, ale s nutností upravit či přerušit trénink a zrušit závody. U jednoho klienta došlo k masivnímu propadu výkonnosti (přes systematický trénink pokles VO2 max o 25%). Echokardiografii provedenu neměl,“ konštatuje sa v úvode štúdie.
TOTO je tá vakcína zdravia? Športovci odkrývajú to, ako im Pfizer poškodil zdravie
„U jedné sportovkyně jsme diagnostikovali perikarditidu a u jedné i perimyokarditidu .. s pozitivitou kardiospecifických enzymů, hraniční diastolickou funkcí a minimálním perikardiálním výpotkem, výrazným únavovým syndrom a naštěstí s negativním následným nálezem na MRI. Na takto malém souboru lze těžko spekulovat nad otázkou, zda je riziko komplikací vyšší po vakcinaci, která následuje předchozí expozici, respektive prodělané onemocnění SARS-CoV2. Nabízelo by se to, ale nechávám tuto hypotézu nezodpovězenou. Na druhé straně lze říci, že závažnější klinické obtíže většinou korelovaly s tím, že sportovec po vakcinaci nepřerušil trénink a i mírné subjektivní problémy nedával do souvislosti s očkováním a pokračoval i v intenzivnější přípravě, někdy i v závodech,“ píše sa ďalej v štúdii.
Desivé rozprávania lekárov. Toto nám o vakcínach na Covid-19 radšej nikto nepovie (ŠOKUJÚCE VIDEO)
Máloktorý športovec predpokladá, aké vážne bude mať problémy po vakcinácii
„To lze sportovcům těžko vyčítat, protože málokdo předpokládá, že dušnost, či tlaky na hrudníku, které se objeví s odstupem třech týdnů po podané vakcíně by mohly mít tuto souvislost. Kdykoli v minulosti přeci jakékoli očkování znamenalo v zásadě pouze maximálně jednodenní bolestivost v místě vpichu. Výrobci vakcín na takto rizikové chování neupozorňují a před jeho důsledky nevarují – ani běžnou populaci, ani sportovce, ani trenéry. Po několika těchto zkušenostech jsme našim klientům začali doporučovat delší klidový režim a zejména přerušení tréninku a případně přehodnocení druhé dávky vakcíny.
Nikdo ze sportovců, se kterými jsem se setkala, nespadal do rizikové skupiny pro těžký průběh Covid 19 a většina z nich se dala očkovat nikoli ze zdravotních důvodů, ale z důvodu kolektivní zodpovědnosti (která se bohužel ukazuje jako zcela lichá) či z důvodu nekomplikovaného cestování a možnosti účasti například na zahraničních závodech,“ uvádzajú autori štúdie.
„I pokud zrelativizujeme závažnější postvakcinační komplikace, i týden trvající febrilní stavy a dvouměsíční vyřazení z tréninku mi nepřipadá jako normální reakce na vakcínu. Otázkou je, jak zdraví lidé a jejich imunitní systém a kardiovaskulární systém budou reagovat na opakovanou vakcinaci, pokud bude nadále nátlakem vynucována. Ráda bych věřila, že nikdo z lékařů nebude muset řešit závažné následky těchto nikoli medicínských, ale politických rozhodnutí,“ konštatuje autorka štúdie, ktorá na záver dodáva: „Pokud bych měla hovořit o jakémsi „poučení z krizového vývoje“, a zaujmout do budoucna nějaká stanoviska, kterými se budu vnitřně řídit, shrnula bych to zhruba do těchto bodů:
- U chronicky dispenzarizovaných pacientů je zásadní kompenzace rizikových faktorů a jejich metabolický statut.
- Rizikové pacienty je třeba včas vytipovat a očkovat, při zvažování revakcinace ideálně se znalostí titru protilátek a nikoli na vrcholu pandemie.
- Pokud (i rizikový) pacient jednoznačně onemocnění prodělal, vakcinaci bych nedoporučovala vzhledem k vyššímu riziku možných postvakcinačních komplikací.
- Při podezření na souvislost komplikací s vakcínou dále neočkovat. Komplikace nemusí nastat hned, jako u klasických vakcín, naopak se ukazuje, že jde většinou o určitý časový odstup.
- Včas zahájit léčbu srdečního selhání i u hraničních nálezů. Klíčové se mi jeví včasné nasazení vhodného typu betablokátoru. Otázkou je konsenzus v léčbě perikardiálních výpotků – zda je vhodnější léčba NSA /kterou jsem u symptomatických pacientů volila sama/, podání kortikoidů či kolchicinu.
- Sportovce a nerizikové pacienty paušálně (pod nátlakem) neočkovat pro vysoké riziko postvakcinačních komplikací a neznámé dlouhodobé důsledky. (Poznámka: sportovec není ten, který jde jednou za týden na fotbal s kamarády a po fotbale si dá tři piva, má dvacet kilogramů nadváhy a neléčený vysoký krevní tlak)
Muzikant Eugen BOTOŠ: Po druhej dávke sa mi v tele začali robiť zápaly, je vakcína sloboda?
„Přes určité riziko post-covidového syndromu bych u sportovců nedoporučovala vakcinaci novým typem vakcíny. Vzhledem k tomu, že neexistují data o dlouhodobých nežádoucích účincích, cost-benefit se mi stále jeví ve prospěch běžným způsobem navozené imunity. Otázkou je, zda u post-covidového syndromu nevyužít i léčbu kortikoidy. Pokud se sportovec pro očkování z nějakého důvodu rozhodne, důsledně dbát na snížení/přerušení tréninku v době po očkování a včas řešit možné komplikace,“ píše spoluautorka štúdie na samý záver.
Jozef Uhlárik
